Stroje na zpracování pryže a plastů

Osobnosti Chodosu

Karel Gasch - zakladatel firmy

Carl Gasch nebyl zásluhou svého rodu ani movitým uhlobaronem, kteří v blízkém okolí v jeho době otevírali jednu šachtu za druhou, ani finančně sanovaným podnikatelem druhu pana Miessla, který v roce 1808 koupil chodovský zámek a přestavěl jej posléze na porcelánku.

 

Carl Gasch dokonce nepatřil ani k měšťanům. Nenarodil se do takového společenského postavení, aby se mohl zapsat mezi rychtáře či purkmistry. Osud mu ale přece jen nadělil šťastnou hvězdu, která mu do života přisoudila dovedné a pracovité ruce a poctivý smysl pro fortel. Byl kovářem, ale mimořádně zručný byl i v jiných oborech, především strojních. Neúnavně pracoval, sbíral zkušenosti, ale také vydělané zlatky a čekal trpělivě na svoji příležitost, na svůj pravý čas, který musel přijít.

 

Právě v osudný rok 1883 Carl Gasch, v té době již napůl kovář a napůl zámečník, sáhl na své úspory. Díky tomu, že Chodov byl v té době železnicí spojen s Nejdkem, město a okolí bylo schopno poskytovat dost příležitostí k rozšíření jeho původní profese. Vyrostly první skromné objekty nového závodu, který měl zahájit éru chodovské kovovýroby. Gasch si vybral prostranství mezi ulicí vedoucí k nádraží, silnicí do Chranišova a náspem železniční trati. Zde se sice nalézalo ve třech budovách pouhých čtyřicet čtverečných metrů výrobní plochy, avšak Carlu Gaschovi a jeho prvnímu zaměstnanci to stačilo.

Vedle základních prací v dílně hledala nová firma své těžiště zejména pod střechami jiných průmyslových objektů v okolí. A pro zbytek prací bylo využito i volné prostranství na nádvoří mezi budovami, z nichž jednu obývala rozrůstající se rodina majitele.

 

A tak závod Carla Gasche přispíval od roku 1883 k rozvoji města Chodova, který se během dvou let činnosti nové firmy stává významným průmyslovým centrem. Natolik významným, že město pokládá za nutné požádat, aby rychlíky zde měly svoji zastávku. Cestující na trati Karlovy Vary – Cheb si mohou přečíst velké oznámení, že ve třech budovách hned vedle náspu sídlí nová forma označená zatím jen docela skromně: Carl Gasch Chodau.

 

Do roku 1900 byl v prostoru ohraničeném dvěma silnicemi postaven přízemní obytný dům, naproti pak dílna přizpůsobená jako kovárna (kovářské výhně se zde zachovaly až do roku 1950, kdy byly zrušeny). Trojúhelníkový Gaschův pozemek byl pak uzavřen železnicí Karlovy Vary – Cheb. Do začátku I. světové války se zabýval závod Gasch výrobou a montáží ocelových konstrukcí dopravních a transportních zařízení, byly to hlavně lanové dráhy, řetězové dopravníky – redlery, válečkové a pásové dopravníky pro dopravu uhlí, zeminy a kaolinu.

Do výrobního programu také vnáší další významnou novinku – výrobu a opravu parních kotlů, která společně se slévárnou, zámečnictvím a výrobou školního zařízení dotváří solidní rozsah vždy pružné nabídky výroby a poptávky.

Gaschův závod nadále setrvává na trendu svého postupného rozvoje. V roce 1905 se skládá již z deseti výrobních objektů a nad nimi se tyčí vysoký zděný komín. Branami závodu prochází v té době do práce již kolem sta zaměstnanců.

 

Někdejší kovář Gasch je v této době již zkušeným podnikatelem, který dokázal správně odhadnout své možnosti. I nadále však zůstává tím starým Carlem Gaschem, který své zaměstnance stále ještě pokládá za své spolupracovníky. Dovede jim rozdávat své zkušenosti a učit je pro svoji i jejich potřebu, neuzavírá se před nimi v kanceláři správní budovy. A protože má navíc cit pro odhad dovedností lidí, které jsou pro jeho podnikání základním požadavkem, zaměstnává stále víc Čechů.

 

Pro výrobu parních kotlů byla po roce 1910 postavena další, větší dílna s mohutnou jeřábovou dráhou, a s ručním řetězovým třicetitunovým navijákem. Nutno také připomenout, že tehdejší kotle měly spoje plášťů nýtované, neboť svářecí technologie nebyla ještě na takové technické úrovni, aby mohla být na těchto mechanicky a tepelně exponovaných zařízeních bezpečně použita. Práce na této výrobě byla fyzicky namáhavá a pracovní prostředí zejména při nýtování a pertlování spojů nepříjemně hlučné. Hlučné prostředí způsobovalo kotlářům s přibývajícím věkem poruchy sluchu.

Největší kotel, který byl v kotlárně firmy Gasch vyroben, byl objednán porcelánkou Haas a Czjzek, byl 12 m dlouhý, jeho průměr měřil 1,6 m a vážil 30 tun. Do porcelánky byl dopraven po dosud nezpevněné prašné komunikaci na mohutném čtyřkolovém podvozku, který byl tažen koňským spřežením.

 

Ve výrobním programu firmy se objevily též výrobky s vyšší náročností na podíl pracnosti, kvality a přesnosti. Šlo o ozubená kola ze šedé litiny s litým ozubením, lanovnice, řemenice, náročné a těžké odlitky. Byly rovněž vyráběny drtiče na lupek a uhlí, pohonné stanice lanových drah, briketovací lisy, kolové mlýny různých velikostí, kalolisy a další zařízení pro okolní průmysl. Rostoucí výroba strojů s vyšším podílem technologie si vynutila i rozšíření parku potřebných strojů, což též vedlo k rozsáhlým stavebním úpravám dílen. Tehdejší obráběcí stroje totiž nebyly většinou vybaveny vlastními elektromotory, a proto byly do stěn dílen zakotveny transmisní konstrukce poháněné elektrickým motorem a stroje s nimi byly propojeny hnacími řemeny

 

Gaschovy strojírny se do roku 1910 rozrostly v rozsáhlý závod. Přibyly nové objekty, některé z budov se zvedly o další poschodí, správní budovy a provozy spojil můstkový nadchod. Vzhled budov doplnily zřetelné nápisy slévárna, kovárna a strojírna.

Syn Karel Josef Gasch v roce 1912 přebírá podnik a vstupuje do nové epochy ekonomického rozvoje s rozvahou a cílevědomým plánem. Rostoucí požadavky – objednávky ho nutí přeorganizovat stávající vnitřní strukturu závodu. Nastala doba, kdy jeden vedoucí na řízení celého závodu již nestačí. A tak i v Gaschových strojírnách začíná éra mistrů, pověřených vedením jednotlivých výrobních úseků. Majitel si však i nadále udržuje své vedoucí postavení. Veškerý svůj pracovní čas vynakládá na obchodní podnikání a tuto činnost považuje výhradně za svoji doménu.

Vnitřní struktura závodu je pro novou situaci dostatečně vybavena a strojírny mohu dodávat na trh stále nové kotle, drtiče a vrátky. Bohatý sortiment výrobků pro školy se neustále rozvíjí a z Chodova se vyváží do všech zemí rakousko-uherského mocnářství. Brzy se na seznam zákazníků zařazuje i Rumunsko a jméno Gaschových strojíren začíná pronikat i do světa.

Gaschovy strojírny se staly akciovou společností, ve které si však kapitálově nejsilnější rodina Gerstnerů udržela rozhodující vliv a vedoucí postavení a ponechala si tím pro zásadní rozhodování volné ruce.

 

Přesto se však Oscar Gerstner rozhodl řídit podnik v duchu soudobého pokroku a odborný a obchodní dohled svěřil řediteli Niebertovi. V historii Gaschových strojíren se tak poprvé objevila funkce ředitele, která dovršila předchozí vývoj od původního spoluvýrobce přes osobnost podnikatele až po vlastníka.

Jenže nový způsob řízení podniku novým požadavkům ještě plně nestačil. Tím spíš, že závod již neměl dostatečný prostor a prostředky k dalšímu rozvoji a růstu. S ředitelem Niebertem tedy Oscar Gerstner nalezl nové řešení, které spočívalo v částečném zdokonalení vnitřní struktury, především zavedením některých nových strojů. Přesto, že mnohé výrobky se dál vyráběly ručně, objevily se v dílnách některé novější stroje, hlavně soustruhy a vrtačky, které posílily úroveň základních výrobních fondů, doplňovaných ručním zdvihacím zařízením.

Příchod Oscara Gerstnera a hlavně svěření závodu k operativnímu řízení do rukou ředitele přinesl, po letech a alespoň na čas, vlastníkovi závodu oblibu u zaměstnanců, která získávala stále více na významu. Před celým světovým hospodářstvím, Gaschovy strojírny nevyjímaje, se objevila nová vlna bouřlivých dnů, které měl vstoupit do dějin jako období velké hospodářské krize.

 



© 2014 - 2018 CHODOS CHODOV s.r.o.